ÚVOD

V únoru roku 1925 se v Janských Lázních konaly Mezinárodní středoevropské lyžařské závody, tehdy nazývané Rendezvous Ski Races. Až po 12 letech uznalo FIS tyto závody za 1. mistrovství světa v lyžování. Běžel se tehdy závod na 50 km a 18 km a skákalo se na Krakonošově můstku. Závodů se zúčastnilo 240 závodníků ze 13 zemí. Janské Lázně tehdy navštívilo až 12 tisíc diváků. Byla to akce světového významu a rozhodně vedla k dalšímu rozvoji zimních sportů, stavbě lanovky v roce 1928 a slávě československých i německých sportovců. Podrobný příběh celého Mistrovství vás čeká na dalších řádcích, text je koláží tehdejšího tisku – Zimní sport, Československá republika a Lidové noviny.

Vybral, přečetl, sepsal Petr Hybský

ZAČÁTEK

XII. Mezinárodní lyžařský kongres v Praze     

     V únoru roku 1923 se v Praze konal sedmý mezinárodní lyžařský kongres, který přivítal delegáty z Francie, Švýcarska, Norska, Švédska, Německa, Maďarska, Rakouska, Rumunska, Jugoslávie a Finska v reprezentativních prostorách Staroměstské radnice. Všichni účastníci byli ohromeni historickou krásou Prahy a první slavnostní den byl ukončen recepcí v Obecním domě. Následující den byl dnem jednacím. Jeho zásadním bodem byl československý návrh na založení mezinárodní lyžařské federace FIS, k jejímuž založení došlo až následujícího roku na kongresu v Chamonix.

Mezinárodní závody v Harrachově 1923

   Jednáním kongres roku 1923 zdaleka nekončil. Jeho významnou součástí byly rovněž mezinárodní závody v klasickém lyžování v Harrachově, kam se delegáti coby oficiální hosté těchto závodů vlakem přesunuli. Kromě návštěvy závodů byl pro delegáty připraven doprovodný program, v němž nechyběl výlet na hory, slavnostní večeře na Vosecké boudě, sjezd na rohačkách z hřebenů hor do Harrachova, prohlídka sklárny apod. Závody, které dostaly název „Kongresové“, navštívilo přes 20 tisíc diváků a o jejich organizaci a průběhu mluvili všichni zahraniční delegáti pochvalně a dlouhá desetiletí se uvažovalo o tom, že právě Kongresové závody v Novém Světě – Harrachově roku 1923 budou zpětně uznány jako historicky první Mistrovství světa v klasickém lyžování. Nestalo se tak, neboť tato výsada byla zpětně přiznána jiným závodům konaným v tehdejším Československu, a to závodům v Janských Lázních. Právě Kongresové závody však otevřely cestu k jejich pořadatelství.

Chamonix 1924

    Příštího roku se lyžařští delegáti sešli v rámci osmého mezinárodního kongresu, tentokrát ve francouzském Chamonix. Bylo zde dohodnuto, že každoročně budou konány velké mezinárodní závody, a při té příležitosti navrhl švýcarský delegát plukovník Weber, aby první z nich již v příštím roce hostilo Československo. Svůj návrh odůvodnil výtečnou organizací Kongresových závodů v Krkonoších v roce 1923. Weberův návrh byl přijat a pořadatelství mezinárodních, tehdy nazývaných „středoevropských“, závodů bylo přiděleno Československu. Delegáti mnoha zemí ihned přislíbili účast. Počítalo se také s účastí Norů. Pro pořadatele to byla velká odměna a ocenění jejich práce v předchozím roce. Zároveň se jednalo o velký závazek. Československo bylo mladou republikou, která vznikla teprve před necelými sedmi lety. Pořádání takto významné sportovní akce se považovalo za velkou příležitost prokázat organizační schopnosti, ale také otevřenost a pohostinnost. 

Harrachov nebo Janské Lázně?

    Tou vůbec nejdůležitější otázkou pořadatelů bylo, kde budou závody pořádány. Logicky se nabízel Harrachov. Pyšnil se skvělými běžeckými tratěmi i kongresovým můstkem. Místní byli pořadatelství závodů nakloněni. Druhým místem, které přicházelo v úvahu, byly Janské Lázně. Rozhodování nebylo jednoduché, ale nakonec se Československý lyžařský svaz přiklonil k Janským Lázním. Především proto, že místní hotely mohly nabídnout věru luxusní ubytování a v rámci lázní byl všem závodníkům k dispozici bazén. Prostory kolonády nabízely po celou dobu kulturní program veškerému diváctvu. Janské Lázně mají ve svém okolí ideální terén pro vedení závodních drah, možno zde vybrat dráhy kteréhokoli druhu. Péče o závodníka před i po závodě mohla zde být tak dokonalá, že dokonalejší si lze jen těžko představit. K dispozici byly lázeňské místnosti, kde závodníci měli své vlastní kabiny ke svlékání, byl zde nádherný bazén s vodou přírodní teploty 28 °C, sprchy teplé i studené. V šatně měl závodník svou vlastní kabinu a po vyvolání svého čísla mohl se odebrati hned ke startu, který byl bezprostředně před lázeňskou budovou.

Z textu Južíka Scheinera, ředitele závodu

PŘÍPRAVY

   

Pozvánka na závody v Janských Lázních

 Pražská sportovní veřejnost nadšeně uvítala konání závodů v Janských Lázních, neboť spojení Prahy s Janskými Lázněmi jest skvělé. Jsme přesvědčeni, že zejména soutěž ve skocích vyláká do Janských Lázní i ty, kdož jinak na hory v zimě nejezdí.

Janské Lázně mají dostatek místa, aby mohly ubytovati i největší počet návštěvníků. Na 1 300 lůžek v pokojích vytopených jest k dispozici (vedle toho 2 000 lůžek v pokojích nevytopených). V sousední Svobodě a blízkých místech mohou být ubytováni další hosté. 

 V Janských Lázních bude od 12. do 15. února nebývale rušno, protože se zde sejde řada lyžařů nejen z Českoslo

venska, ale i z deseti zahraničních zemí, kteří se zúčastní středoevropských závodů buď jako závodníci, nebo jako diváci. Ty pořádá Československý lyžařský svaz přímo ve zmíněných střediscích a také v jejich okolí. Počet závodníků bude úctyhodný. Na závod na 18 km je přihlášeno 170 závodníků, na závod na 50 km 90 lyžařů, na závod v severské kombinaci 90 lyžařů a také na závod ve skoku na lyžích. Ohlášeni jsou italští, švýcarští a němečtí novináři a závod bude sledovat i pražský zpravodaj deníku Daily Mail. Doufejme, že rozmary počasí nezkazí důkladnou a pečlivou práci Svazu lyžařů RČS.

Přímé vlaky z Prahy
Oficiální plakát k závodům

     Pro návštěvníky budou z Prahy vypraveny zvláštní vlaky. Ve středu 11. 2. vypraven bude rychlík z Wilsonova nádraží ve 14:15, příjezd do Janských Lázní v 19:45. Rychlovlak tento, mající zvláštní jízdenky, vrací se z Janských Lázní v 21 hod a přijíždí do Prahy před 1 hodinou. Na pražských nádražích budou připraveny zvláštní vozy elektrické dráhy. V sobotu 14. 2. pojedou z Prahy dva rychlíky (ve 14:15 a v 16:05). Jízdenky nebude možno kombinovat. 

SKOKY

Zkušební skoky

     Dne 6. 2. se zkušebně skákalo na velikém Krakonošově můstku. Můstek je skvěle připravený a ve střední Evropě je jedinečný. Nájezd se provádí z vysoké věže, můstek sám vyhazuje do výše, takže se skáče velmi pohodlně. V tréninku bylo dosaženo nejdelšího pokusu 47 metrů a na závod očekáváme až padesátimetrové skoky! V soutěži budou startovat nejlepší Švýcaři, Němci, Rakušané a Nor Ljungmann. Konkurence bude prostě skvělá. Nelze se proto divit, že hotely v Janských Lázních jsou plně obsazeny. Čestné odznaky opravňující k návštěvě všech sportovních podniků, koncertů a společenských večerních zábav jsou již prodávány v „Cizineckém úřadě“ u Prašné brány. Cena odznaku je 30 Kč. Tyto odznaky – práce akademického mistra Dvořáka budou skvělou vzpomínkou na velké závody. 

Situační plánek Janské Lázně
Vojáci nosí sníh z lesa

     Do středy 11. 2. přijeli do Janských Lázní na lyžařské mistrovské závody Jihoslované, Poláci, Němci, Italové, Rumuni, Rakušané, Švýcaři, Norové a Francouzi. Město je ozdobeno prapory. Počasí je krásné. Až příliš, pro poměrně chatrnou sněhovou pokrývku, která taje doslova před očima. Řady vojáků z 2. hraničářského praporu z Trutnova se starají o to, aby všechny lyžařské i skokanské závody proběhly podle plánu. V koších a stanových celtách nosí sníh na pokrytí ulic v Janských Lázních a na skokanský můstek. 

Ceny

     Ve výkladní skříni druhé lázeňské budovy je uspořádána výstavka čestných cen, jež budí velkou pozornost svou bohatostí. Ceny věnovali prezident republiky T. G. Masaryk, ministři Beneš, Stříbrný, Hodža, Šrámek, Novák, Udržal a Ústředí cizineckých svazů a četné korporace. 

Opečovávaní závodníci

     Sportovcům se v Janských Lázních dostává takové péče a kvality ubytování, o kterých se jim rok předtím na Týdnu zimních sportů v Chamonix mohlo jen zdát. Kvalita hotelů, možnost lázeňských koupelí, sprchy, ale i léčebné místnosti jsou vymoženosti v té době nevídané. Po dobu konání šampionátu je navíc v Janských Lázních zřízena pobočka Adamovy lékárny, kde je také šest lékařů, kteří zajišťují lékařskou péči o lyžaře.

Situační plánek kolonády
 Poláci přijíždí

     O tom, jak vypadal příjezd polského týmu, můžeme se dočíst v reportáži pro tamní sportovní týdeník: „Naše výprava opustila Zakopané v pondělí 9. září ráno, kde se u příležitosti právě skončeného mistrovství Zakopaného sešla téměř celá výprava. Naše výprava byla mimořádně početná, neboť kromě jmenovaných 12 hráčů odjela i celá řada diváků. Poměrně pohodlná cesta byla ‚zpestřena‘ pouze častými přestupy, což vzhledem k velkému počtu lyží a nemalému počtu cestujících nebyla příliš příjemná záležitost. V Pardubicích byli naši závodníci přijati velmi pohostinně a při snídani pořádané místním sdružením došlo k mnoha přátelským seznámením. Železnice nás nedovezla přímo do Janských Lázní, ale na nádraží Svoboda, odkud jsme museli do 2 km vzdálených Janských Lázní dojet na saních přes údolí.“ 

Zahajovací koncert

    Na zahajovacím koncertu Mistrovství střední Evropy v lyžování vystoupil barytonista pražského Národního divadla Václav Novák a houslová sólistka Ervina Brokešová. Před soutěží zahrála divákům i účastníkům vojenská hudba z Hradce Králové. Na pozvání Československého lyžařského svazu se závodů ve třech dnech zúčastnil ministr obrany František Udržal. Skokům na lyžích byli přítomni také ministři Jan Šrámek a Josef Dolanský a dcera prezidenta republiky Alice Masaryková.

DRAMA

Drama královské padesátky

    Úvodní soutěží šampionátu byl běh na 50 km, tedy na distanci, která se v běžeckém lyžování těší pověsti distance královské. Jednalo se o závod vskutku nervy drásající. A to nejen děním na trati, ale i děním v zákulisí. O Vánocích předešlého roku procházel ředitel závodu Južík Scheiner se svými spolupracovníky místní terén a dělal si do map poznámky, rozmlouval s ostatními a plánoval, kudy by bylo nejvhodnější vést trasu závodu. Tak, aby snoubila náročná stoupání, rytmické sjezdy, běh volným i zalesněným terénem. Aby byla dostupná diváctvu, aby byla dobře zásobovatelná na občerstvovacích stanicích a aby ji bylo možné obsáhnout polním telefonem. Těch kritérií, která bylo třeba v úvahu vzít, bylo nespočet. Výborným pomocníkem byl místní pan profesor Tureček, který oblast dokonale znal. 

     Postupem dní vykrystalizovala podoba dráhy: z Janských Lázní Lobkovicovou cestou na Špíglovy boudy (Vendlovka Zrcadlovka), Hrnčířské a Lesní boudy. Za nimi vlevo na tzv. Voreithovu cestu (Vodovodní) po této cestě střídavým stoupáním a klesáním je dosažen nejvyšší bod dráhy pod zadními Rennerovými boudami. Odtud dráha klesala přes přední Rennerovy boudy do Dolního Dvoru. Dlouhým sjezdem až na Pommerndorf (Strážné). Odtud přes most u Rotterovy továrny na Mrklov, Hrabačov až do Jilemnice, kde se kurz trati obracel zpět. Z Jilemnice trať směřovala přes Valteřice a Kněžice do Vrchlabí. Z Vrchlabí trať vedla na Horní Lánov, Černý Důl a zpět do Janských Lázní.

Trasa závodu na staré německé mapě.

     Popsaná trať byla rozdělena na pět úseků a každý úsek měl svého vůdce: Úsek I inženýr Heger; Úsek II tajemník Komárek; Úsek III mistr Jelínek; Úsek IV profesor Tureček; Úsek V inženýr Pilnáček. Každý vůdce úseku obdržel přesný počet kontrol, seznam pomocníků, kteří mu byli přiděleni, pokyny, kde má býti lékař, kde zřídit občerstvovací stanici a kde telefon. Právě polní telefon sehrál v závodě důležitou roli. Na trati měl celkem 8 stanic a sice v Hrnčířských boudách, Lahrových boudách, Pommerndorfu, Volském Dole, Benecku, Vrchlabí, Dolním Dvoře, Černém Dole s dvojí centrálou v Janských Lázních. Stavba telefonních linek byla spojena s velkými obtížemi v podobě silně tajícího sněhu a silných dešťů.

Současná mapa pro lepší orientaci
 Sníh mizí před očima. Zrušit závod?

     Předehra k dramatickému závodu nastává v sobotu 7. února, pět dní před plánovaným závodem. V důsledku nezvykle teplého počasí dochází k tání sněhu, a především v nižších polohách doslova mizí před očima. Je jasné, že úsek trati vedoucí přes Jilemnici bude muset být změněn. I. a II. úsek byl vytyčen 10. a 11. února bez zvláštních problémů. Na zbylých úsecích však bylo velmi živo. Ve III. úseku silný liják dne 9. února zcela rozmočil sníh v mezích k Vrchlabí. Den poté však vedoucí závodu Scheiner dostal zprávu, že trať na tomto úseku je spojena a řádně vytyčena. Přetrasovat se podařil i IV. úsek, ale kritický byl úsek V., který nebyl propojen. Činu se ujal Karel Jarolímek a spolu s vojenskou hlídkou určenou k vytyčení dráhy jel V. úsek vytyčit. Vrátil se pozdě večer, celý promoklý se špatnou zprávou, že za Černým Dolem již vůbec není sníh.

     Nadešla středa. Poslední den před závodem. Den kritický, který měl rozhodnout o osudu nejen závodu, ale vlastně celého mistrovství. Časného rána vydali se inženýr Pilnáček s rotmistrem Sobelem na trať. Ke všemu vypověděl službu telefon, takže v Janských Lázních bylo slyšet hlášení protistran, volající ovšem neslyšeli volání z centrály. Tudíž až velmi pozdě večer se ředitel závodu Scheiner dovídá špatnou zprávu, že úseky IV a V nelze propojit, protože na svazích u Jankova vrchu chyběl sníh v pásu dlouhém asi 500 m. Co teď? Závod musí být uspořádán za každou cenu! Rotmistr Sobel slíbil, že se svou hlídkou zůstane na místě a že trať v kritickém místě převedou. Južík Scheiner však ani přes toto ujištění klidné spaní neměl. Ještě v sedm hodin ráno se s rotmistrem Sobelem spojil a ten mu zanechal vzkaz: „Dráha bude vytyčena, pusťte závod bez obav.“ Tento vzkaz však ředitele závodu příliš neuklidnil. Váhal. Když závod pustí a trať nebude propojena, bude se jednat o mezinárodní ostudu. Pokud se rozhodne závod odložit, výrazně tím nabourá program šampionátu. Scheiner se rozhodl riskovat a závod dle plánu pustil. Ráno je ještě sníh tvrdý, umrzlý, zvláště ve výšce 1 200 m, postupem dne se dá předpokládat, že sníh bude měknout, a to především na úseku z Vrchlabí do Janských Lázní. Zde si běžci pořádně sáhnout do rezervoáru svých sil a právě zde se patrně závod bude rozhodovat.

Na trati je zřízeno 53 kontrolních stanovišť s 300 kontrolory, šest telefonních stanic a šest občerstvovacích stanic pro lyžaře s bohatou nabídkou pokrmů a nápojů. V místě společného startu a cíle mohou přítomní diváci sledovat na velké tabuli, kterou zřídila známá pražská firma VJ Rott, průběžné běžecké časy, tak jak je budou z jednotlivých míst telefonicky hlásit kontroloři. Průběh závodu bude zároveň vyhlašovat místní hlasatel. Velká pozornost je věnována důkladným zdravotním prohlídkám všech účastníků běhu jak před, tak i po závodě. Prohlídky konají docenti a asistenti klinik profesora doktora Kukuly, Pelnáře, Syllaby, Šamberga a lékaři vojenské zdravotní služby.

Instrukce pro závodníky

     Dostavte se včas a osobně k rozlišení závodních čísel a postupujte podle pokynů. Pečlivě si přečtěte Závodní řád Svazu lyžařů České republiky, nebo alespoň výtah zveřejněný v tomto programu. Hodinu před časem startu, který je přesně uveden v programu, se dostavte na lékařskou prohlídku do lázeňského domu č. 2. Zde v klidu vyčkáte na svůj startovní čas, kdy bude vyvoláno vaše číslo. Zbytečně nechoďte a nedělejte hluk. Oblečení, které jste si odložili před závodem (nejlépe do batohu), uložte do kabinky, která vám bude oznámena. Neberte si s sebou na start žádné zbytečné peníze ani cenné předměty, za které nenesete odpovědnost. Vezměte si však s sebou náhradní oblečení a případně teplé oblečení. Musíte dbát na to, abyste se na start dostavili včas. Asi 5 minut před startem bude v šatně vyvoláno vaše závodní číslo. Přibližně 20 sekund před startem bude vaše číslo znovu vyvoláno startérem. Na toto zavolání vstoupíte do prostoru startu. Časoměřič bude hlasitě odpočítávat vteřiny: „Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva jedna – teď.“ Současně se slovem „teď“ vstoupíte do prostoru startu. Po projetí cílové čáry si podle pokynů pořadatele sundáte lyže, odejdete do místnosti určené pro závodníky v lázeňském domě č. 2, kde vás vyšetří lékař. Ten vám vydá potvrzení, že jste jím byli vyšetřeni, načež se odeberete do šatny, kde jsou k dispozici sprchy a bazén s vodou. Po závodě na 50 km odevzdáte své číslo funkcionáři svazu.

Průvodce pro diváky

    Nepřekážejte závodníkům ani pořadatelům. Řiďte se pokyny pořadatelů, diváci musí být stejně disciplinovaní jako soutěžící. Na startu nevstupujte na závodní trať, která je ohrazena zábradlím a je vyhrazena pouze pro závodníky a funkcionáře. Nevstupujte na závodní dráhu. Rušíte tím práci pořadatelů a závodníků. Zejména je bezohledné používat vyhrazenou závodní dráhu pro sjezdové závody. Vyčítejte si takové nesportovní chování. Zjistěte klubovou příslušnost viníka, aby mohl být pohnán k odpovědnosti. Šetřete značkami na závodní trati. Jedna utržená značka může závodníka vyvést ze závodní tratě a zničit plody jeho dlouhého a usilovného snažení. Povzbuzujte závodníky v závodě tím, že na ně budete volat, projevte s nimi svou účast a poskytněte jim okamžitou a ochotnou pomoc, pokud ji budou potřebovat. Kanceláře závodu se nacházejí v lázeňském domě č. 4.

Start

Start je 12. února v 8:30 hodin v Janských Lázních před lázeňskou budovou č. 2 přesně. Prvního závodníka lze v cíli očekávat ve 13 hodin. Start je oddělen v intervalu 1 min. podle pořadí losování uvedeného v programu. Před lázeňskou budovou č. 2, kde je situován start i doběh závodu se již připravuje závodník s číslem 1, kterým je polský borec Andrzej Krzeptowski. Startér již odpočítává zbývající vteřinky do jeho startu, už jich zbývá jen pět: „Čtyři, tři, dva, jedna – teď.“ Přihlížející diváci aplaudují a v tištěných programech nebo ve svých notýscích si poznamenávají čas startu. Za minutu je na trať vpuštěn Rudolf Kraus, v brzkém sledu následuje Václav Jón, Eman Šonský, Anton Zienecker a další a další.

Start před Lázeňským domem

Nadšenému obecenstvu se představují i skutečné lyžařské legendy – s číslem 74 Emerich Rath, účastník nejznámějšího padesátikilometrového závodu, který se kdy v zemích koruny České konal – závodu v roce 1913, který si pohříchu vzal za oběť Bohumila Hanče a jeho věrného druha Václava Vrbatu. A nechybí ani další přímý účastník zmíněného podniku – Ostwald Bartel. Je dějinným paradoxem, že sympatický „Dlouhý Ostwald“ má v tehdejším příběhu roli „onoho Němce“, kterého chtěl Hanč tak moc porazit. Dnes v Janských Lázních reprezentuje republiku Československou a červeno-bílo-modrou trikoloru mu na košili před závodem připnula sama Olga Scheinerová. Choť slavného závodníka uplynulé éry Južíka Scheinera. Ano, toho Scheinera, který se rovněž účastnil proslulého tragického závodu a který dnes vykonává funkci ředitele závodu.

1. úsek Hrnčířské boudy

Start více než šedesáti běžců se protáhne na dobrou hodinku, ale početné publikum stále zůstává v Janských Lázních, netrpělivě čekající na první zprávy o průběžných mezičasech závodníků. Časy si poznamenávali, přepočítávali a hlasitě diskutovali o tom, jak si který ze závodníků stojí. Emerich Rath a závodníci HDW se do závodu vrhli s ohromným zápalem a již na prvním mezičase má mnoho závodníků problém držet se na přijatelný dosah. Vědomí této skutečnosti mnoho závodníků ovlivní na mysli a jejich výkon po zbytek závodu výrazně upadá. Franz Häckel má v Hrnčířských boudách nejlepší čas. Jeho jmenovec Adolf je těsně druhý, průběžnou třetí příčku drží Erlebach. Velký ohlas u domácích příznivců vzbudilo průběžné šesté místo Josefa Německého. Chlapec z početné lyžařské rodiny je u fanoušků ve velké oblibě a ti mu drží v dnešním klání palce. Stejně populární je i jeho bratr, který se chystá na závod sdružený, kde bude platit za velkého favorita. Poslední zaznamenaný průjezd zde má Weiss v čase 1:52:00.

„První úsek závodní trati neskýtal žádných zvláštních a pozoruhodných míst, jen asi na 8. km byl v nízkém porostu dosti příkrý sjezd se zatáčkou. V tomto místě jsem čekal, že alespoň část závodníků použije prakticky přeskoku, pro který dráha v tomto místě byla přímo stvořena. Většina závodníků zmírnila rychlost holemi nebo pádem. Sjezd na strmém spádu byl vesměs regulován zase jen holemi (dokonce i holemi mezi nohama).“

Pan Rada Heger (velitel I. úseku)

2.úsek Pomerndorf ( Strážné)

     Po výstupu na Hrnčířské boudy následoval krátký výstup přes Lesní boudy a krásná, mírně vlnitá Voreithova cesta, pak příkrý dlouhý sjezd a malý výstup na Pommerndorf. Zde, asi na 19. km, stále držel vedení Häckel. Svůj náskok navýšil na 2 minuty před druhým Ettrichem. Na třetí místo postoupil Franz Donth.

„Pozoroval jsem závodníky na průseku zvaném Lahrbusch, který je neobyčejně prudký a plný zatáček. Tento sjezd hravě a v nádherném stylu zvládali Italové, zvláště Ghedina. Po nich bezvadným stylem

jeli příslušníci HDW, takřka bez výjimky v úzké stopě, v hlubokém podřepu, vyšlapujíce ze zatáčky. Poláci jeli špatně, zřejmě neměli lyže dobře namazané.“

Tajemník Komárek (předseda II. úseku)

3.úsek Zlatá vyhlídka (Benecko)

     Z Pommerndorfu klesla trať přes Volský Důl k Labi na Bartelovu lávku a odtud následovalo stoupání přes Žalský hřeben na Benecko. Na Zlaté Vyhlídce (tj. zhruba na 30. km) neochvějně drží svou vedoucí pozici Franz Häckel. Na druhé místo již postoupil Franz Donth. Ettrich se z druhého místa propadl na čtvrté, ostatní závodníci v podstatě drží své pozice. Dozvídáme se, že Josef Německý se od počátku závodu potýká se žaludeční nevolností. Při vědomí této indispozice je jeho výkon vskutku obdivuhodný. Velkou zkouškou je závod pro polské závodníky, kteří ve své domovině na distanci padesát kilometrů nezávodí a mnoho z nich jede tuto vzdálenost v závodním tempu poprvé. Při doběhu k občerstvovací stanici jeden z polských lyžařů již z dálky hlasitě křičel: „Herbata, herbata!“ Jeden bodrý občan se tam nachomýtnuvší odpovídá: „Tady holenku žádná hrbatá není, ale dole v Pommerndorfu, tam znám minimálně čtyři!“

     „K občerstvovací stanici přijel v nejlepší kondici Donth, žádné občerstvení nepřijal a hnal se ihned dál. Rovněž Enrico Colli odmítl podávaný mu čaj. Hevák s Gottsteinem se zdáli být deprimovaní elánem, s jakým běžci HDW do závodu vlétli. S ukrutným hladem přijel Emerich Rath, který zle řádil mezi ovocem narovnaným na třech mísách. Josífek přijel s rozbitým nosem. Klouček vzdal.“

Mistr Cína Jelínek (III. úsek)
4. úsek Černý Důl

     Až dosud byl sníh dobrý, ale s postupujícím dnem a růstem teplot začíná měknout. Sněhová pokrývka je v části vrchlabské trati opravdu slabá a závodníci musí projíždět skrz obnažené traviny. Jedna z dam u občerstvovací stanice volá na závodníka: „Chcete čaj, citron, zákusky, švestky, mléko, pomeranč či něco jiného?“ „Sníh,“ odpověděl stručně závodník a už se brodil vodou dál. Na Dolním Dvoru již opět jedou na kvalitní sněhové pokrývce a na vedoucí pozici Františka Häckela se nic nemění. Za ním se však pořadí i nadále přelévá. Na druhé místo se posunul Josef Erlebach, v jehož těsném dosahu je trio závodníků – Donth, Ettrich a Enrico Colli. Boj o medaile zůstává otevřený a dramatický až do závěrečné fáze závodu.

     Do cíle zbývá sedm kilometrů a vše se chystá k dramatickému rozuzlení. Před závodníky je navíc nejtěžší stoupání, kde na 500 metrech délkových musí vystoupat 200 výškových. Tento úsek je opravdovým prubířským kamenem závodníků a zkouškou, kolik si který z nich pošetřil ještě sil. Häckel stále vede, ale Donth na druhém místě je pro něj výraznou hrozbou. Albert Ettrich se drží s odstupem 5 minut na třetím místě.

Kontroly na trati

 

     „Závodníci hojně žádali občerstvení, proto jsem poslal pro další zásilku čokolády a pomerančů. Přibyl vypil až 6 sklenic mléka. Hojně se u závodníků objevovaly křeče. Vincenzo Colli musel vzdát v důsledku žaludečních křečí a byl dopraven na Benecko. Většina závodníků znovu mazala lyže, nejvíce Klisterem. K závodu se dostavili také žáci ze tříd Jilemnického gymnázia, obecné školy a dvou škol vesnických.“

Prof. Tureček (IV. úsek)
5.úsek Nad Černým Dolem

     Stoupání z Černého Dolu ukazuje se býti rozhodující fází závodu. Na úseku dlouhém 3 km totiž získává Franz Donth oproti Häckelovi celých 8 minut. Jeho nástup je obdivuhodný a ukazuje jak zkušeným a takticky vyzrálým závodníkem Donth je. Je to poprvé, co se na některém kontrolním bodě dostává do vedení závodu, ale je to v okamžiku nejdůležitějším! O držitelích cenných kovů zdá se být rozhodnuto. Adolf ztrácí na třetího Ettricha 7 minut a ztráta dalších v pořadí je ještě větší. Poslední 4 km trasy totiž vedou jen v lehkém terénu, v němž není předpokladu velkých časových ztrát či zisků.

Cíl

      František Donth dostává své role největšího favorita závodu a v posledním úseku předstihuje Františka Häckela. Oba závodníci podávají skvělý výkon a rozdíl mezi nimi nečiní ani půldruhé minuty. Bronzovou medaili získává Albert Ettrich. Josef Adolf na čtvrtém místě má již větší časovou ztrátu, která čítá přes 13 minut na vítěze. Enrico Colli, nejlepší z Italů, končí na 8. příčce. Poláci umístili v první třicítce své nejlepší běžce – Bujaka, Wilczyńského a Krzeptowského. Jediný německý zástupce von Ekkeherdt potřeboval na náročnou

Cíl závodu opět před Lázeňským domem na kolonádě

trať o dvě hodiny více než vítěz a skončil na 45. místě. Velká pozornost byla věnována lékařské péči všem závodníkům. Sami lékaři dokonce tvrdili, že věda lékařská byla obohacena o množství cenných poznatků. Dle jejich vyjádření dojeli nejvýše umístění závodníci v nejlepším stavu.

 

 

 „Po projetí cílem byla na nás hozena deka, odepjali nám lyže a dovedli do velké předsíně. Tady jsme v teple obdrželi horký čaj s citronem. Odtud nás převedli do místnosti pro lékaře, kde nás 16 doktorů odborně prohlédlo. Tady jsme se vysvlékli a přešli do bazénu. Zde jsme směli pobýt nejdéle 10 minut. V bazénu jsme byli namasírováni vojákem, stále ve vodě přítomným. Teprve po řádném odpočinku směli jsme se ze šaten vzdáliti. Skvělé!“

Franz Donth, vítěz závodu

     V duchu hesla „Sláva vítězům, čest poraženým“ se sluší připomenout posledního závodníka, kterým se stal Evžen Weiss a který dojel již za úplného šera v čase 8:53:50. Přestože byl sníh mokrý a těžký a podmínky extrémně fyzicky náročné, měly závody hladký průběh. Jen šest borců vzdalo (Karel Novák, Josef Klouček, Vincenzo Colli, Kejzek, Josef Brath a Bohuš Josífek). Jeden závodník projel po uzavření kontroly (nesplnění časového limitu), tudíž mimo závod skončilo jen 7 ze 61 startujících, což je ovšem nepatrné procento vzhledem k náročnosti závodu.

     Všimli jste si té nápadné shody vítěze závodu na 50 km, Dontha, s číslem uvedeným na prsou závodníka na oficiálním plakátě Svazu lyžařů namalovaného? Jak mi vysvětlíte tuto náhodnou „dvanáctku“? Rodák z Rokytnice nad Jizerou František Wende byl civilním povoláním truhlář, ale skutečnou slávu mu přinesla prkénka lyžařská, na kterých dokázal opravdu obdivuhodné věci. Byl tak dobrým závodníkem, že jen svou přihláškou na závody se mu podařilo přimět pořadatele, aby jeho jméno nechali předem vyrýt na pohár pro vítěze. Ačkoli byl spíše menšího vzrůstu, jeho fyzická stavba a technika byly vynikající, o čemž svědčí i charakteristika z dobového tisku: „Je pozoruhodný svou vytrvalostí, ke které se přidává velmi jistá běžecká technika.“ Na mistrovství světa v Janských Lázních vyhrál úvodní závod na 50 km a o dva dny později se opět radoval z medaile, tentokrát stříbrné v závodě na 18 km. Svou medailovou sbírku z mistrovství světa 1927 v Cortině d’Ampezzo rozšířil o bronz na 50 m za švédskou dvojicí Lindgrenem a Wikströmem. V závodě na 18 km získal opět stříbrnou medaili. Tentokrát ho předstihl mistr světa v běhu na lyžích John Lindgren. Franz Donth, účastník zimních olympijských her v roce 1928, zemřel ve věku 80 let v Ilsenburgu.

ZÁVOD

VÝSLEDKY

VZOR NEMAZAT