Drama královské padesátky

    Úvodní soutěží šampionátu byl běh na 50 km, tedy na distanci, která se v běžeckém lyžování těší pověsti distance královské. Jednalo se o závod vskutku nervy drásající. A to nejen děním na trati, ale i děním v zákulisí. O Vánocích předešlého roku procházel ředitel závodu Južík Scheiner se svými spolupracovníky místní terén a dělal si do map poznámky, rozmlouval s ostatními a plánoval, kudy by bylo nejvhodnější vést trasu závodu. Tak, aby snoubila náročná stoupání, rytmické sjezdy, běh volným i zalesněným terénem. Aby byla dostupná diváctvu, aby byla dobře zásobovatelná na občerstvovacích stanicích a aby ji bylo možné obsáhnout polním telefonem. Těch kritérií, která bylo třeba v úvahu vzít, bylo nespočet. Výborným pomocníkem byl místní pan profesor Tureček, který oblast dokonale znal. 

     Postupem dní vykrystalizovala podoba dráhy: z Janských Lázní Lobkovicovou cestou na Špíglovy boudy (Vendlovka Zrcadlovka), Hrnčířské a Lesní boudy. Za nimi vlevo na tzv. Voreithovu cestu (Vodovodní) po této cestě střídavým stoupáním a klesáním je dosažen nejvyšší bod dráhy pod zadními Rennerovými boudami. Odtud dráha klesala přes přední Rennerovy boudy do Dolního Dvoru. Dlouhým sjezdem až na Pommerndorf (Strážné). Odtud přes most u Rotterovy továrny na Mrklov, Hrabačov až do Jilemnice, kde se kurz trati obracel zpět. Z Jilemnice trať směřovala přes Valteřice a Kněžice do Vrchlabí. Z Vrchlabí trať vedla na Horní Lánov, Černý Důl a zpět do Janských Lázní.

     Popsaná trať byla rozdělena na pět úseků a každý úsek měl svého vůdce: Úsek I inženýr Heger; Úsek II tajemník Komárek; Úsek III mistr Jelínek; Úsek IV profesor Tureček; Úsek V inženýr Pilnáček. Každý vůdce úseku obdržel přesný počet kontrol, seznam pomocníků, kteří mu byli přiděleni, pokyny, kde má býti lékař, kde zřídit občerstvovací stanici a kde telefon. Právě polní telefon sehrál v závodě důležitou roli. Na trati měl celkem 8 stanic a sice v Hrnčířských boudách, Lahrových boudách, Pommerndorfu, Volském Dole, Benecku, Vrchlabí, Dolním Dvoře, Černém Dole s dvojí centrálou v Janských Lázních. Stavba telefonních linek byla spojena s velkými obtížemi v podobě silně tajícího sněhu a silných dešťů.

 Sníh mizí před očima. Zrušit závod?

     Předehra k dramatickému závodu nastává v sobotu 7. února, pět dní před plánovaným závodem. V důsledku nezvykle teplého počasí dochází k tání sněhu, a především v nižších polohách doslova mizí před očima. Je jasné, že úsek trati vedoucí přes Jilemnici bude muset být změněn. I. a II. úsek byl vytyčen 10. a 11. února bez zvláštních problémů. Na zbylých úsecích však bylo velmi živo. Ve III. úseku silný liják dne 9. února zcela rozmočil sníh v mezích k Vrchlabí. Den poté však vedoucí závodu Scheiner dostal zprávu, že trať na tomto úseku je spojena a řádně vytyčena. Přetrasovat se podařil i IV. úsek, ale kritický byl úsek V., který nebyl propojen. Činu se ujal Karel Jarolímek a spolu s vojenskou hlídkou určenou k vytyčení dráhy jel V. úsek vytyčit. Vrátil se pozdě večer, celý promoklý se špatnou zprávou, že za Černým Dolem již vůbec není sníh.

     Nadešla středa. Poslední den před závodem. Den kritický, který měl rozhodnout o osudu nejen závodu, ale vlastně celého mistrovství. Časného rána vydali se inženýr Pilnáček s rotmistrem Sobelem na trať. Ke všemu vypověděl službu telefon, takže v Janských Lázních bylo slyšet hlášení protistran, volající ovšem neslyšeli volání z centrály. Tudíž až velmi pozdě večer se ředitel závodu Scheiner dovídá špatnou zprávu, že úseky IV a V nelze propojit, protože na svazích u Jankova vrchu chyběl sníh v pásu dlouhém asi 500 m. Co teď? Závod musí být uspořádán za každou cenu! Rotmistr Sobel slíbil, že se svou hlídkou zůstane na místě a že trať v kritickém místě převedou. Južík Scheiner však ani přes toto ujištění klidné spaní neměl. Ještě v sedm hodin ráno se s rotmistrem Sobelem spojil a ten mu zanechal vzkaz: „Dráha bude vytyčena, pusťte závod bez obav.“ Tento vzkaz však ředitele závodu příliš neuklidnil. Váhal. Když závod pustí a trať nebude propojena, bude se jednat o mezinárodní ostudu. Pokud se rozhodne závod odložit, výrazně tím nabourá program šampionátu. Scheiner se rozhodl riskovat a závod dle plánu pustil. Ráno je ještě sníh tvrdý, umrzlý, zvláště ve výšce 1 200 m, postupem dne se dá předpokládat, že sníh bude měknout, a to především na úseku z Vrchlabí do Janských Lázní. Zde si běžci pořádně sáhnout do rezervoáru svých sil a právě zde se patrně závod bude rozhodovat.

Na trati je zřízeno 53 kontrolních stanovišť s 300 kontrolory, šest telefonních stanic a šest občerstvovacích stanic pro lyžaře s bohatou nabídkou pokrmů a nápojů. V místě společného startu a cíle mohou přítomní diváci sledovat na velké tabuli, kterou zřídila známá pražská firma VJ Rott, průběžné běžecké časy, tak jak je budou z jednotlivých míst telefonicky hlásit kontroloři. Průběh závodu bude zároveň vyhlašovat místní hlasatel. Velká pozornost je věnována důkladným zdravotním prohlídkám všech účastníků běhu jak před, tak i po závodě. Prohlídky konají docenti a asistenti klinik profesora doktora Kukuly, Pelnáře, Syllaby, Šamberga a lékaři vojenské zdravotní služby.

Instrukce pro závodníky

     Dostavte se včas a osobně k rozlišení závodních čísel a postupujte podle pokynů. Pečlivě si přečtěte Závodní řád Svazu lyžařů České republiky, nebo alespoň výtah zveřejněný v tomto programu. Hodinu před časem startu, který je přesně uveden v programu, se dostavte na lékařskou prohlídku do lázeňského domu č. 2. Zde v klidu vyčkáte na svůj startovní čas, kdy bude vyvoláno vaše číslo. Zbytečně nechoďte a nedělejte hluk. Oblečení, které jste si odložili před závodem (nejlépe do batohu), uložte do kabinky, která vám bude oznámena. Neberte si s sebou na start žádné zbytečné peníze ani cenné předměty, za které nenesete odpovědnost. Vezměte si však s sebou náhradní oblečení a případně teplé oblečení. Musíte dbát na to, abyste se na start dostavili včas. Asi 5 minut před startem bude v šatně vyvoláno vaše závodní číslo. Přibližně 20 sekund před startem bude vaše číslo znovu vyvoláno startérem. Na toto zavolání vstoupíte do prostoru startu. Časoměřič bude hlasitě odpočítávat vteřiny: „Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva jedna – teď.“ Současně se slovem „teď“ vstoupíte do prostoru startu. Po projetí cílové čáry si podle pokynů pořadatele sundáte lyže, odejdete do místnosti určené pro závodníky v lázeňském domě č. 2, kde vás vyšetří lékař. Ten vám vydá potvrzení, že jste jím byli vyšetřeni, načež se odeberete do šatny, kde jsou k dispozici sprchy a bazén s vodou. Po závodě na 50 km odevzdáte své číslo funkcionáři svazu.

Průvodce pro diváky

    Nepřekážejte závodníkům ani pořadatelům. Řiďte se pokyny pořadatelů, diváci musí být stejně disciplinovaní jako soutěžící. Na startu nevstupujte na závodní trať, která je ohrazena zábradlím a je vyhrazena pouze pro závodníky a funkcionáře. Nevstupujte na závodní dráhu. Rušíte tím práci pořadatelů a závodníků. Zejména je bezohledné používat vyhrazenou závodní dráhu pro sjezdové závody. Vyčítejte si takové nesportovní chování. Zjistěte klubovou příslušnost viníka, aby mohl být pohnán k odpovědnosti. Šetřete značkami na závodní trati. Jedna utržená značka může závodníka vyvést ze závodní tratě a zničit plody jeho dlouhého a usilovného snažení. Povzbuzujte závodníky v závodě tím, že na ně budete volat, projevte s nimi svou účast a poskytněte jim okamžitou a ochotnou pomoc, pokud ji budou potřebovat. Kanceláře závodu se nacházejí v lázeňském domě č. 4.

Start

Start je 12. února v 8:30 hodin v Janských Lázních před lázeňskou budovou č. 2 přesně. Prvního závodníka lze v cíli očekávat ve 13 hodin. Start je oddělen v intervalu 1 min. podle pořadí losování uvedeného v programu. Před lázeňskou budovou č. 2, kde je situován start i doběh závodu se již připravuje závodník s číslem 1, kterým je polský borec Andrzej Krzeptowski. Startér již odpočítává zbývající vteřinky do jeho startu, už jich zbývá jen pět: „Čtyři, tři, dva, jedna – teď.“ Přihlížející diváci aplaudují a v tištěných programech nebo ve svých notýscích si poznamenávají čas startu. Za minutu je na trať vpuštěn Rudolf Kraus, v brzkém sledu následuje Václav Jón, Eman Šonský, Anton Zienecker a další a další.

Nadšenému obecenstvu se představují i skutečné lyžařské legendy – s číslem 74 Emerich Rath, účastník nejznámějšího padesátikilometrového závodu, který se kdy v zemích koruny České konal – závodu v roce 1913, který si pohříchu vzal za oběť Bohumila Hanče a jeho věrného druha Václava Vrbatu. A nechybí ani další přímý účastník zmíněného podniku – Ostwald Bartel. Je dějinným paradoxem, že sympatický „Dlouhý Ostwald“ má v tehdejším příběhu roli „onoho Němce“, kterého chtěl Hanč tak moc porazit. Dnes v Janských Lázních reprezentuje republiku Československou a červeno-bílo-modrou trikoloru mu na košili před závodem připnula sama Olga Scheinerová. Choť slavného závodníka uplynulé éry Južíka Scheinera. Ano, toho Scheinera, který se rovněž účastnil proslulého tragického závodu a který dnes vykonává funkci ředitele závodu.

1. úsek Hrnčířské boudy

Start více než šedesáti běžců se protáhne na dobrou hodinku, ale početné publikum stále zůstává v Janských Lázních, netrpělivě čekající na první zprávy o průběžných mezičasech závodníků. Časy si poznamenávali, přepočítávali a hlasitě diskutovali o tom, jak si který ze závodníků stojí. Emerich Rath a závodníci HDW se do závodu vrhli s ohromným zápalem a již na prvním mezičase má mnoho závodníků problém držet se na přijatelný dosah. Vědomí této skutečnosti mnoho závodníků ovlivní na mysli a jejich výkon po zbytek závodu výrazně upadá. Franz Häckel má v Hrnčířských boudách nejlepší čas. Jeho jmenovec Adolf je těsně druhý, průběžnou třetí příčku drží Erlebach. Velký ohlas u domácích příznivců vzbudilo průběžné šesté místo Josefa Německého. Chlapec z početné lyžařské rodiny je u fanoušků ve velké oblibě a ti mu drží v dnešním klání palce. Stejně populární je i jeho bratr, který se chystá na závod sdružený, kde bude platit za velkého favorita. Poslední zaznamenaný průjezd zde má Weiss v čase 1:52:00.

„První úsek závodní trati neskýtal žádných zvláštních a pozoruhodných míst, jen asi na 8. km byl v nízkém porostu dosti příkrý sjezd se zatáčkou. V tomto místě jsem čekal, že alespoň část závodníků použije prakticky přeskoku, pro který dráha v tomto místě byla přímo stvořena. Většina závodníků zmírnila rychlost holemi nebo pádem. Sjezd na strmém spádu byl vesměs regulován zase jen holemi (dokonce i holemi mezi nohama).“

Pan Rada Heger (velitel I. úseku)

2.úsek Pomerndorf ( Strážné)

     Po výstupu na Hrnčířské boudy následoval krátký výstup přes Lesní boudy a krásná, mírně vlnitá Voreithova cesta, pak příkrý dlouhý sjezd a malý výstup na Pommerndorf. Zde, asi na 19. km, stále držel vedení Häckel. Svůj náskok navýšil na 2 minuty před druhým Ettrichem. Na třetí místo postoupil Franz Donth.

„Pozoroval jsem závodníky na průseku zvaném Lahrbusch, který je neobyčejně prudký a plný zatáček. Tento sjezd hravě a v nádherném stylu zvládali Italové, zvláště Ghedina. Po nich bezvadným stylem

jeli příslušníci HDW, takřka bez výjimky v úzké stopě, v hlubokém podřepu, vyšlapujíce ze zatáčky. Poláci jeli špatně, zřejmě neměli lyže dobře namazané.“

Tajemník Komárek (předseda II. úseku)

3.úsek Zlatá vyhlídka (Benecko)

     Z Pommerndorfu klesla trať přes Volský Důl k Labi na Bartelovu lávku a odtud následovalo stoupání přes Žalský hřeben na Benecko. Na Zlaté Vyhlídce (tj. zhruba na 30. km) neochvějně drží svou vedoucí pozici Franz Häckel. Na druhé místo již postoupil Franz Donth. Ettrich se z druhého místa propadl na čtvrté, ostatní závodníci v podstatě drží své pozice. Dozvídáme se, že Josef Německý se od počátku závodu potýká se žaludeční nevolností. Při vědomí této indispozice je jeho výkon vskutku obdivuhodný. Velkou zkouškou je závod pro polské závodníky, kteří ve své domovině na distanci padesát kilometrů nezávodí a mnoho z nich jede tuto vzdálenost v závodním tempu poprvé. Při doběhu k občerstvovací stanici jeden z polských lyžařů již z dálky hlasitě křičel: „Herbata, herbata!“ Jeden bodrý občan se tam nachomýtnuvší odpovídá: „Tady holenku žádná hrbatá není, ale dole v Pommerndorfu, tam znám minimálně čtyři!“

     „K občerstvovací stanici přijel v nejlepší kondici Donth, žádné občerstvení nepřijal a hnal se ihned dál. Rovněž Enrico Colli odmítl podávaný mu čaj. Hevák s Gottsteinem se zdáli být deprimovaní elánem, s jakým běžci HDW do závodu vlétli. S ukrutným hladem přijel Emerich Rath, který zle řádil mezi ovocem narovnaným na třech mísách. Josífek přijel s rozbitým nosem. Klouček vzdal.“

Mistr Cína Jelínek (III. úsek)

4. úsek Černý Důl

     Až dosud byl sníh dobrý, ale s postupujícím dnem a růstem teplot začíná měknout. Sněhová pokrývka je v části vrchlabské trati opravdu slabá a závodníci musí projíždět skrz obnažené traviny. Jedna z dam u občerstvovací stanice volá na závodníka: „Chcete čaj, citron, zákusky, švestky, mléko, pomeranč či něco jiného?“ „Sníh,“ odpověděl stručně závodník a už se brodil vodou dál. Na Dolním Dvoru již opět jedou na kvalitní sněhové pokrývce a na vedoucí pozici Františka Häckela se nic nemění. Za ním se však pořadí i nadále přelévá. Na druhé místo se posunul Josef Erlebach, v jehož těsném dosahu je trio závodníků – Donth, Ettrich a Enrico Colli. Boj o medaile zůstává otevřený a dramatický až do závěrečné fáze závodu.

     Do cíle zbývá sedm kilometrů a vše se chystá k dramatickému rozuzlení. Před závodníky je navíc nejtěžší stoupání, kde na 500 metrech délkových musí vystoupat 200 výškových. Tento úsek je opravdovým prubířským kamenem závodníků a zkouškou, kolik si který z nich pošetřil ještě sil. Häckel stále vede, ale Donth na druhém místě je pro něj výraznou hrozbou. Albert Ettrich se drží s odstupem 5 minut na třetím místě.

     „Závodníci hojně žádali občerstvení, proto jsem poslal pro další zásilku čokolády a pomerančů. Přibyl vypil až 6 sklenic mléka. Hojně se u závodníků objevovaly křeče. Vincenzo Colli musel vzdát v důsledku žaludečních křečí a byl dopraven na Benecko. Většina závodníků znovu mazala lyže, nejvíce Klisterem. K závodu se dostavili také žáci ze tříd Jilemnického gymnázia, obecné školy a dvou škol vesnických.“

Prof. Tureček (IV. úsek)

5.úsek Nad Černým Dolem

     Stoupání z Černého Dolu ukazuje se býti rozhodující fází závodu. Na úseku dlouhém 3 km totiž získává Franz Donth oproti Häckelovi celých 8 minut. Jeho nástup je obdivuhodný a ukazuje jak zkušeným a takticky vyzrálým závodníkem Donth je. Je to poprvé, co se na některém kontrolním bodě dostává do vedení závodu, ale je to v okamžiku nejdůležitějším! O držitelích cenných kovů zdá se být rozhodnuto. Adolf ztrácí na třetího Ettricha 7 minut a ztráta dalších v pořadí je ještě větší. Poslední 4 km trasy totiž vedou jen v lehkém terénu, v němž není předpokladu velkých časových ztrát či zisků.

Cíl

      František Donth dostává své role největšího favorita závodu a v posledním úseku předstihuje Františka Häckela. Oba závodníci podávají skvělý výkon a rozdíl mezi nimi nečiní ani půldruhé minuty. Bronzovou medaili získává Albert Ettrich. Josef Adolf na čtvrtém místě má již větší časovou ztrátu, která čítá přes 13 minut na vítěze. Enrico Colli, nejlepší z Italů, končí na 8. příčce. Poláci umístili v první třicítce své nejlepší běžce – Bujaka, Wilczyńského a Krzeptowského. Jediný německý zástupce von Ekkeherdt potřeboval na náročnou

trať o dvě hodiny více než vítěz a skončil na 45. místě. Velká pozornost byla věnována lékařské péči všem závodníkům. Sami lékaři dokonce tvrdili, že věda lékařská byla obohacena o množství cenných poznatků. Dle jejich vyjádření dojeli nejvýše umístění závodníci v nejlepším stavu.

 „Po projetí cílem byla na nás hozena deka, odepjali nám lyže a dovedli do velké předsíně. Tady jsme v teple obdrželi horký čaj s citronem. Odtud nás převedli do místnosti pro lékaře, kde nás 16 doktorů odborně prohlédlo. Tady jsme se vysvlékli a přešli do bazénu. Zde jsme směli pobýt nejdéle 10 minut. V bazénu jsme byli namasírováni vojákem, stále ve vodě přítomným. Teprve po řádném odpočinku směli jsme se ze šaten vzdáliti. Skvělé!“

Franz Donth, vítěz závodu

     V duchu hesla „Sláva vítězům, čest poraženým“ se sluší připomenout posledního závodníka, kterým se stal Evžen Weiss a který dojel již za úplného šera v čase 8:53:50. Přestože byl sníh mokrý a těžký a podmínky extrémně fyzicky náročné, měly závody hladký průběh. Jen šest borců vzdalo (Karel Novák, Josef Klouček, Vincenzo Colli, Kejzek, Josef Brath a Bohuš Josífek). Jeden závodník projel po uzavření kontroly (nesplnění časového limitu), tudíž mimo závod skončilo jen 7 ze 61 startujících, což je ovšem nepatrné procento vzhledem k náročnosti závodu.

     Všimli jste si té nápadné shody vítěze závodu na 50 km, Dontha, s číslem uvedeným na prsou závodníka na oficiálním plakátě Svazu lyžařů namalovaného? Jak mi vysvětlíte tuto náhodnou „dvanáctku“? Rodák z Rokytnice nad Jizerou František Wende byl civilním povoláním truhlář, ale skutečnou slávu mu přinesla prkénka lyžařská, na kterých dokázal opravdu obdivuhodné věci. Byl tak dobrým závodníkem, že jen svou přihláškou na závody se mu podařilo přimět pořadatele, aby jeho jméno nechali předem vyrýt na pohár pro vítěze. Ačkoli byl spíše menšího vzrůstu, jeho fyzická stavba a technika byly vynikající, o čemž svědčí i charakteristika z dobového tisku: „Je pozoruhodný svou vytrvalostí, ke které se přidává velmi jistá běžecká technika.“ Na mistrovství světa v Janských Lázních vyhrál úvodní závod na 50 km a o dva dny později se opět radoval z medaile, tentokrát stříbrné v závodě na 18 km. Svou medailovou sbírku z mistrovství světa 1927 v Cortině d’Ampezzo rozšířil o bronz na 50 m za švédskou dvojicí Lindgrenem a Wikströmem. V závodě na 18 km získal opět stříbrnou medaili. Tentokrát ho předstihl mistr světa v běhu na lyžích John Lindgren. Franz Donth, účastník zimních olympijských her v roce 1928, zemřel ve věku 80 let v Ilsenburgu.